Kronika obce Měděnec

Kronikář a jeho pomocník

Kronika Podle ustáleného zvyku je zde zaznamenáno o osobě kronikáře a jeho pomocnících. Tuto kroniku začal psáti koncem roku 1956 Václav Milinovský, ředitel národní školy v Měděnci. Narodil se 17. Září 1915 v Praze. Vystudoval gymnázium v Praze a Českých Budějovicích, klasickou filologii na Karlově univerzitě v Praze a doplňovací maturitu na učitelském ústavě. Jako učitel působil v Praze, ve Vansdorfu, v Šemnici a posléze v Měděnci.

Za okupace byl vězněn a pracoval jako pomocný dělník v totálním nasazení. Zabýval se i drobnou literární činností a v mládí vydal v Českých Budějovicích sbírku básní Matutina. Soukromě se zabýval lokálním historickým studiem, v poslední době na karlovarském okrese. Pomocníkem je mu tajemník MNV Rudolf Marek, dělník v Měděnci. Frantispic vymaloval Vítězslav Suchomel, důchodce v Měděnci. Rukopis je Marie Šoupové, úřednice z Vejprt.

Poloha obce

Ukázka úvodních listů kroniky Bývalé královské horní Město Měděnec leží v severozápadním výběžku karlovarského okresu. Na severozápadě, jihu a východu hraničí s okresem kadaňským a to s obcemi: Přísečnicí, Dolinou, Peltery, Kláštereckou Jesení, Perštejnem. Na severovýchodě a severu hraničí s obcemi okresu Karlovy Vary: Bočí, Háji a Kovářskou. Nejbližší městečka jsou Přísečnice a Kovářská, vzdálené 6 km. Z významnějších měst, se kterými je Měděnec spojen železnicí jsou Vejprty a Chomutov, již v kraji Ústeckém. Pod úpatím jsou blízká města Klášterec nad Ohří a Kadaň, kam však je spojení jen pěšky. Vzdálenost je 8 a 12 km. Obtížné je však spojení do okresního města Karlových var. Jelikož není přímé autobusové spojení, je hlavní spojí cesta přes Chomutov. To znamená 100 km jízdy, což je největší vzdálenost do okresního města v celé Československé republice. V obci je nádraží, vzdálené asi jeden kilometr. Leží na trati Chomutov - Vejprty. Obec Měděnec je položena vysoko v Krušných horách, 840 m nad mořem. Nad obcí se vypíná kopec Mědník, vysoký 908 m.

Nedaleko pak je nejvyšší bod Krušných hor – Klínovec 1245m. Do katastru obce patří bývalé samostatné obce Horní Halže, Dolní Halže, Mýtinka a Vykmanov. Květena je v prostoru Měděnce spíše horská, lesy jehličnaté, stromy ponejvíce jeřabiny. Ovocných stromů téměř není. V prostoru Vykmanova je však již květena více údolní. V této části obce je i nejníže položený bod Měděnce – 550m. Současně také nejvyšší bod 1003m (Hohen Hau). Z drobných rostlin se vyskytují v Měděnci některé druhy alpinek a vzácných horských travin. Zvířena je běžná středoevropská, v lesích je hojně vysoké i nízké zvěře, v poslední době byly uloveny krásné exempláře jelenů a diváků. Velmi zajímavá je geologie obce, která byla již zpracována četnými geology, hlavně v práci vynikajícího polského geologa Slawikovského. Nejpozoruhodnější jsou skály ve Sfinxu, malachitové jeskyně V Mědníku a bohatá naleziště achátů, opálů a ametystů. Měděnecké podnebí je značně drsné, s množstvím mlhavých dnů, prudkými větry, dlouhou zimou a množstvím sněhu.

Popis obce

Měděnec je typickým založeným hornickým městečkem, kde z půdorysu velkého náměstí, se v rozích a bocích rozbíhají pravidelné ulice. Podle sčítání v roce 1910 měl Měděnec 196 domů, které postupně vzrostly na 230 domů. V dnešní době lze těžko skutečný stav obývaných domů postihnouti, neboť mnohé se mění v zříceniny, jiné jsou obydleny jen přechodně, některé se znovu opravují. K nejvýznačnějším budovám patří kostel Narození panny Marie z roku 1803 a radnice s věžičkou z minulého století. Z památného starého šichtovního domu jsou jen zříceniny. Nejcennější stavební památkou, bohužel také značně poškozenou, je rotunda Mariánské kaple na Mědníku z roku 1674, postavená hrabětem Františkem Juliem Saxenbauenburgem a obnovená roku 1821 universitním profesorem Halaškou z Prahy. V osadě Horní Halže je filiální kostelík svaté Terezie z konce minulého století. V každé obci je památníček padlých voják, více méně udržovaný. V Měděnci je nově zřízený pomník Julia Fučíka, kamenická práce Josefa Světlého. Na Mědníku jsou ještě dvě kaple z novější doby. V parku je pozdně barokní sousoší Nejsvětější trojice. Kromě náměstí

Svobody jsou v obci tyto ulice: Kadaňská, Hřbitovní, Karlovarská, Nádražní, Nová, Školní, Revoluční a Široká.

Obyvatelstvo

Podle sčítání v roce 1910 měl Měděnec 1 159 obyvatel, Mýtinka 96, Vykmanov 416, Dolní Halže 130 a Horní Halže 540. Celkem tedy 2 341 obyvatel. Tento počet vzrostl do roku 1944 cca na 4 000 obyvatel. Dnešní stav je kolísavý, nepřesahuje však nikdy 300 obyvatel. Stav ku dni 1.10.1957 bylo obyvatel, z toho národnosti české, německé, slovanské,maďarské. Náboženského vyznání je nejvíce římských katolíků, několik evangeliků a dvě rodiny baptistů. Podle stáří je dětí do 10 let, mládeže do 20 let, občanů do 30 let, občanů do 40 let, občanů do 50 let, do 60 let a přes 70 let. Většina obyvatel jsou zemědělci, dále dělníci, textilní, průmysloví, lesní a horníci. Poměrně početnou část tvoří veřejní a státní zaměstnanci a zaměstnanci státního obchodu. Soukromí zemědělci pracují většinou ještě v lese. Soukromí živnostní jsou dva.

Politický a veřejný život

Ukázka úvodních listů kroniky

Obec řídí místní národní výbor v čele s předsedou a pětičlennou radou. Částečně placeným funkcionářem je tajemník MNV. Komunistická strana Československa má dvě organizace – místní a závodní v národním podniku Tosta. Z masových organizací jsou zde důvěrníci ROH v zemědělství, lesnictví, textilu, v lomu a školství. Z masových organizací jsou v obci SČSP, SRPŠ, Sokol, Výbor žen a PO.

Hospodářské poměry

V obci jsou tyto průmyslové závody: textilní závod národního podniku Tosta – Aš, závod Měděnec, lom ve Vykmanově a zemědělský závod Československých státních statků. Státní maloobchod má dvě prodejny Pramene – venkov, Restaurace a jídelny jednu provozovnu. Dále je v Měděnci soukromé pekařství a krejčovství. Pošta v Měděnci je automatickou ústřednou zapojena na Kovářskou a má jednatelství spořitelny.

Zdravotní a kulturní poměry

Zdravotní středisko v obci není, jen dětská poradna ZSJD. V Měděnci je dvoutřídní národní škola, ve Vykmanově jednotřídní. Obec je elektrifikována a má vlastní vodovod, vybudovaný roku 1928. Obec má kino ve vlastním sále. Kulturní život se sdružuje v Osvětové besedě, která má kroužky divadelní, maňáskový a lektorský sbor. V obci je dále Kulturní dům s tanečním sálem, hřiště na kopanou, klubovny Osvětové besedy s televizorem a české i německé oddělení místní knihovny. Katolická církev koná jednou měsíčně bohoslužby v kostele.