Obecní úřad Měděnec
Nádražní 212,
431 84 Měděnec
IČO: 00262030
Dat. schránka: fkmbviz
Banka: 5427441/0100
Území dnešní mítinky, dříve nazývané Rődling, původně patřilo k panství Horní Hrad - Nebesa. S ním bylo spojeno až do 30. let 16. století. V té době bylo panství pod správou Šliků, kteří roku 1532 získali od Ferdinanda I. zástavní právo na statek Vintířov, ke kterému Rődling pro jeho výbornou zalesněnost a tedy i možnost zásobovat statek dřevem, připojili. Později v tomto lese, nebo pod ním, vznikla osada. Kdy přesně to bylo, nám je dodnes zahaleno tajemstvím, první záznamy o osadě Rődling však pochází z roku 1617. Název osada získala od jména lesa, ten byl pravděpodobně odvozen od jména Reutling, což znamenalo malou kopaninu, vymýcenou plochu, mýtinku.
Na počátku 17. století Mýtinka patřila po duchovní stránce k Boči. V tomto období ještě nejspíš nebyla příliš souvisle osídlena. I zde probíhala intenzívní důlní činnost a to především na kopci, Němci nazývaném Kalkberg, ležícím asi půl kilometru od osady. Bylo zde v provozu bezpočet šachet a štol, používaných k těžbě železné rudy a magnetitu. Třicetiletá válka zdejší těžbu zastavila, obnovena byla až v polovině 18. století.
V roce 1797 byly Mýtinka a Vykmanov přifařeny k Perštejnu, školou byly zařazeny k Horní Halži a to i přesto, že Vykmanov tenkrát již školu měl. Na počátku 19. století byl na území Mýtinky otevřen vápencový lom. Vápenec byl nejprve lámán v tzv. starém lomu (nad pozdějším lomem) a až do roku 1860 byl pálen primitivním způsobem v zemi. V roce 1859 ale vápenku pronajal tehdejší majitel Mýtinky kníže Windischgrätz Josefu Weinertovi a ten zde ihned vybudoval modernější pec. V roce 1864 pak vše koupil J. Scharr, který současně koupil také dům č.p. 12 a získal na něj právo výčepu. Vedle něj ještě postavil kovárnu a koksovou pec, zařízenou na občasný provoz. V roce 1860 byly pánem z Riese - Stallburgu v revíru Mýtinky obnoveny některé staré šachty, krátce na to byl ale provoz opět zastaven.
Když se v roce 1850 obce staly samostatnými správními jednotkami, i Mýtinka byla na krátkou dobu obcí. Již v roce 1868 byla ale osadou Měděnec, od r. 1879 do r. 1949 patřila k Vykmanovu a nakonec opět k Měděnci.
V roce 1873 Mýtinku i s vápenkou koupili klášterečtí Thunové. Ti pak vápenku pronajali opět J. Weinertovi. Ten zde pak pálil až do konce roku 1892. Když byla postavena nová silnice z Perštejna přes Vykmanov a Mýtinku do Horní Halže, nechal Weinert starou horní pec strhnout a v roce 1880 postavil novou, větší pec, díky čemuž výnosy vápenky začaly stoupat. Po Weinertovi vápenku dva a půl roku provozovala přísečnická společnost a po ní klášterecké panství. Vápenec se z Mýtinky dodával také do nově postavených pecí u perštejnského nádraží a v Lužném.
Dne 29. 5. 1905 Mýtinku postihl požár. Shořel při něm hostinec a koksová pec s kovárnou při něm utrpěly natolik vážné škody, že musely být strženy. Hostinec byl hned v příštím roce znovu postaven, koksová pec již ale obnovena nebyla. Velká pec však byla v provozu až do 20. let 20. století. Správa vápenky byla ve Vykmanově.
Podmínky k rozsáhlejšímu zemědělství v Mýtince nikdy nebyly. Muži zde proto pracovali jako lesní dělníci, v lomu a ve vápence, část jich také pracovala na stavbách mimo vesnici. Ženy se věnovaly paličkování krajek a šití pozamentů. Když byl ukončen provoz ve vápence, pokračovalo se ještě v pracích v lomu. Dolomit se odsud odvážel do vysokých pecí v Kladně a částečně byl pálen také v peci pálenky v Lužném. Ve 20. letech byl zdejší hostinec zrušen a přeměněn na thunskou hájovnu.
Stejně jako všechny vsi v okolí také Mýtinka byla po odsunu německého obyvatelstva po válce téměř vylidněná. Dnes je zde kromě dvanácti rekreačních objektů pouze jeden trvale obydlený dům. Mýtinka si však dál uchovává ráz malé krušnohorské vísky.
Užitečné odkazy naleznete zde.